Čaj o šesté s Tomášem Halíkem 9. 1. 2019

Setkání mladých lidovců s profesorem Tomášem Halíkem ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí (na téma: Politika a kultura) mi přineslo nebývalé bojové podmínky při přepisu pro neslyšící. Něco takového mě při simultánním přepisu ještě nepotkalo. Seděly jsme sice v 1. řadě, ale další židle (natož stoleček) pro notebook už nám poskytnuta nebyla, ačkoliv jsme to měly od organizátorů slíbeno. Tudíž chudinka neslyšící musela 2 hodiny držet těžký notebook na nohách. Já jsem měla klávesnici na klíně. Blahořečila jsem v té chvíli stoličce pod nohy, kterou mi vyrobil manžel, jež mě alespoň trochu stabilizovala. Pod námi ovšem seděli ještě další lidé, takže jsem byla vystavena vynuceným překlepům, když do mě občas strčili. Pan Halík seděl asi 2 metry před námi. V tom malém prostoru bylo za chvilku vedro a vydýchaný vzduch. První polovina byla přednáška, druhá diskuze. Dvě hodiny přepisu bez přestávky a možnosti se napít. Ale jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Hlavně tu přednášku pana profesora téměř slovo od slova, protože mluví hezky rozvážně, jak bych to od kněze také očekávala. Nemůžu říct, že by to bylo nezajímavé, naopak. „Moje“ neslyšící rovněž pokládala otázku, a ne nijak krátkou. V tu chvíli jsem zase držela notebook já, takže jsem svým rukám moc odpočinout nedala :-). Nejsem si ale jistá, zda ji odpověď pana Halíka plně uspokojila. To už ale není moje starost. V každém případě oceňuji pestrost mojí práce.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Simultánní přepis. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.